Včelí vosk

Vznik

Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na tzv. voskových zrcátkách na spodní straně 3.-6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.

Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8-2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 pylu.

Zpracování

Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.

Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla.

(V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař).

Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem panenská souš. Každá vylíhlá včela zanechá v buňce košilku - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikalété plásty jsou zčernalé.

Využití

Včelí dílo, což jsou ploché desky opatřené z obou stran hustou sítí šestibokých buněk, je včelstvem využito:

k uskladnění zásob medu a pylu,
k vývoji včelího plodu – raná vývojová stádia nových jedinců (vajíčko, larva, kukla)
prázdné dílo (souše) v okrajových partiích úlu resp. v dutině stromu slouží jako tepelná izolace
[editovat] Včelařské názvoslovíPro včelí dílo užívají včelaři ustálené názvosloví:[2]
je-li vystavěno na mezistěně:

dílo s prázdnými buňkami – SOUŠ
dílo zaneseno medem, voskem či plodem – PLÁST
odřezky plástů nebo souší ke zpracování – VOŠTÍ
dílo čerstvé ještě "nepoužité" – PANENSKÉ DÍLO
stavba ve volném prostoru bez mezistěn: DIVOČINA
je-li divočina zanesena medem, pylem nebo plodem – STRDÍ

Historie

Experimentální archeologie i znalosti o dobové metalurgii ukazují, že vosk byl od nejstarších dob využíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů i dnes používanou technologií „na ztracený vosk“.

Starověk

Ve starověkém Egyptě našel vosk uplatnění při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene a v kosmetice.
Avicenna znal včelí vosk a dělil jej na světlý (vlastní vosk) a černý (propolis).
V antickém Římě byl vosk používán i jako platidlo.

České země

Zmínky o strdím oplývajících českých zemích je z 10. století.

České kníže Boleslav II. v roce 993 uložil včelařům daň ve formě odvodu vosku ve prospěch nově zřízeného břevnovského kláštera. Dochoval se opis klášterní listiny v kodexu Gustava Fridricha I., v němž je zmíněna cihla vosku k osvětlování břevnovského kostela.[3]

Vosk je uveden v tzv. refestettském celním tarifu jako zboží vyvážené z Čech. Zejména za panování císaře Karla IV. byl vosk součástí daňových odvodů jako důležitá surovina pro výrobu voskovic – luxusního zboží středověku.

Význam v současnosti

farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost
medicína – součástí sterilní směsi (Horsleyho vosk) tmelící látky při operacích lebeční kosti
kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů
kovolijectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“
lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, specielní nátěrové hmoty
restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů.
potravinářství - je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky)

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%8Del%C3%AD_vosk